Diagnostika a léčba

Úvod 5 O demenci 5 Diagnostika a léčba

Diagnóza

Pro stanovení diagnózy je nejlepší začít návštěvou praktického lékaře nebo neuropsychologa. V současné době neexistuje žádný test, který by přinesl jednoznačný výsledek.

Diagnostikovat demenci nebo Alzheimerovu chorobu může lékař, který je s danou problematikou obeznámen a má k dispozici soubor podkladů:

Zhodnocení anamnézy – rozhovor lékaře s pacientem a jeho partnerem (rodinou nebo známým). Je důležité, aby odborník dostal co nejvíce informací od obou stran. Proto, pečujete-li o blízkou osobu vezměte k lékaři zdravotní dokumentaci, všechny léky, které užívá (včetně vitamínů a doplňků), a také si zapište to, co považujete v jejím chování za znepokojivé nebo podivné.
Pečlivé klinické vyšetření doplněné laboratorními testy – to vše je zaměřeno zejména na odhalení jiné příčiny kognitivní poruchy.
V případě jakýchkoli pochybností také vyšetření neurologické včetně CT a magnetické rezonance mozku
Vyšetření krve a moči – provádí se za účelem vyloučení jiného onemocnění, které by mohlo být příčinou příznaků podobajících se demenci. Praktický lékař může odeslat pacienta ke specialistům za účelem provedení dalších vyšetření – k neurologovi, geriatrovi nebo psychiatrovi.

Creative brain stimulation concept. Half a human brain with half

Nezapomeňte, že přesná diagnóza vyžaduje čas. Praktický lékař nebo specialista může vystavit žádanku na vyšetření u neuropsychologa, který následně provede řadu diagnostických testů. Připravte se, že vyšetření budou časově náročná – specializované testy mohou trvat i několik hodin, ale jsou nezbytné, aby se správně určila diagnóza.

Pokud se podezření na demenci nebo Alzheimerovu chorobu potvrdí, je důležité vyhledat pomoc. Můžete mít pocit, že zpočátku všechno snadno zvládáte sami a na hledání pomoci dojde později. Není vyloučeno, že první fáze nemoci bude mít skutečně mírný průběh. Je ovšem důležité myslet na to, že potřeby vašeho blízkého se budou s postupem onemocnění měnit a může pro vás být těžké určit, ve kterém okamžiku je pomoc již nezbytná.

Z tohoto důvodu je lepší si s rodinou s předstihem dohodnout rozdělení povinností. Zamyslete se, kdo by mohl pomoci, promluvte si s rodinou o nemoci a zkuste jim vysvětlit na jaké změny v chování maminky nebo tety je potřeba se připravit.

Léčba

Osoba staršího věku často trpí různým somatickým onemocněním. Užívá více léků najednou a má větší sklon k dehydrataci. Tyto skutečnosti mohou významně ovlivnit jeho duševní stav. Je důležité zaměřit se na celkový zdravotní stav nemocného v rámci léčby duševní poruchy. Léčba demence musí být komplexní.

Ve spolupráci s praktickým lékařem či specialisty jiných oborů dbáme na racionální farmakoterapii somatických poruch. Podle možností zajišťujeme korekci smyslových vad (brýle, naslouchadlo), protože jakákoliv senzorická deprivace zhoršuje celkový stav nemocného.

Úprava prostředí

Prostředí nemocného musí být hlavně bezpečné a vyhovovat jeho potřebám (dostatečné osvětlení, dostatek známých předmětů – fotografie, obrázky apod.). Důležité je pomáhat starému člověku v orientaci (velké nástěnné hodiny s arabskými číslicemi, kalendáře bez obrázků s datem, rokem a dnem, tabulky označující sociální zařízení apod.). Při hospitalizaci obklopujeme pacienta známými předměty z domácího prostředí, fotografiemi příbuzných, které pomáhají jednak při zklidňování pacienta.

V kontaktu s nemocným jsme vlídní, trpěliví, snažíme se ho uklidnit, navodit pocit bezpečí. Mluvíme s ním jednoduše, dáváme jednoznačné otázky, pomáháme si gestikulací, mimikou. Člověk s demencí často nerozumí tomu, co říkáme, ale vnímá způsob, jakým mu to říkáme, naše emoční vyladění. „Zrcadlí“ náš přístup k němu – jsme-li vlídní a laskaví, reaguje na nás stejným způsobem, naopak, jsme-li po-dráždění, netrpěliví apod., vede to někdy až k jeho agresivitě. Důležité je i zachování pravidelného denního režimu (pravidelnost spánku, podávání jídla, aktivit).

Aktivační terapie

Nezbytná je přiměřená zevní stimulace, dostatek sociálních kontaktů, vhodná aktivace nemocného. Aktivity musí nemocnému především skýtat potěšení, ne ho stresovat (povídání si, zpívání, drobné domácí práce, jednoduché cvičení, prohlížení fotografií atd.).

Symptomatická farmakoterapie

Častou součástí klinického obrazu demence jsou tzv. behaviorální a psychologické symptomy demence (BPSD). Patří mezi ně:

deprese, úzkost, paranoidita, bludy („kradou mi věci“, „partner je mi nevěrný“, „rodina se mě chce zbavit“),
halucinace (vidí nepřítomné osoby nebo zvířata nebo slyší lidské hlasy či různé zvuky),
toulání a bloudění, agitovanost (stále přechází po místnosti, přemisťuje věci apod.),

BPSD mohou vznikat někdy v důsledku somatické poruchy či nepohody (chladno, bolest apod.) nebo v důsledku nepochopení (nerozumí pokynům, dotazům, brání se domnělému útoku apod.).

Při vzniku BPSD musíme vždy pátrat po primární příčině a na tu zacílit léčbu. S farmakoterapií nespěcháme, některé symptomy mají tendenci ke spontánní remisi nebo odezní při správném přístupu k nemocnému. Léčíme ty příznaky, které jsou obtěžující pro pacienta nebo jeho okolí.

Psychotické poruchy a agresivitu lze léčit antipsychotiky. Jejich užívání je ve starším věku limitováno větším rizikem vzniku vedlejších účinků. Ty s sebou přinášejí další komplikace, pády, fraktury, dehydrataci a další. Proto volíme raději antipsychotika druhé generace risperidon (Risperdal) nebo olanzapin (Zyprexa), kde je při prokázané účinnosti riziko vedlejších účinků výrazně nižší.

Práce s pečujícím

Demence klade obrovské nároky na pečující osoby. Je nutné vysvětlit charakter a průběh choroby, připravit se na to co čeká pečujícího. Důležité je podpořit pečující, umožnit jim vyjádřit emoce, obavy, dát jim návod, jak pracovat s jednotlivými poruchami, jak nemocného aktivovat, kde najít pomoc. Jen málo rodin je dostatečně informováno o možnosti uplatnit nárok na příspěvek v bezmocnosti a další sociální příspěvky. Nutné je i řešení otázky řidičského průkazu, různých finančních záležitostí apod.

Naše populace stárne, v současné době představují lidé starší 65 let asi 13,5 % celkové populace. Dochází i k nárůstu celkového počtu nemocných postižených demencí. Pro Českou republiku se tento počet odhaduje na zhruba 130 000. Přes velkou rozšířenost však demence zůstávají často nerozpoznané, zaměňované za projevy normálního stárnutí nebo jiné onemocnění. Je třeba si uvědomit, že každá forma demence, každý stupeň demence si zasluhuje pečlivé vyšetření, sledování a patřičnou léčbu.

Zdroje

Co potřebujeme vědět o Alzheimerově chorobě a jiných formách demence, Vydavatel: Nadace TZMO SA „Společně měníme svět“, 2021.