Stadia demence
Demence se u každého jedince projevuje individuálně. Průběh nemoci může ovlivňovat jak typ osobnosti, tak i způsob jeho života. Počáteční projevy bývají přisuzovány spíše procesu stárnutí než projevu začínající demence, a proto se jim často ze strany seniora a jeho rodiny nevěnuje dostatečná pozornost.
Průběh syndromu demence můžeme dělit podle různých klasifikací do několika stadií. Česká alzheimerovská společnost vytvořila schéma tří stadií se zaměřením na potřeby pacienta.
Toto schéma se označuje P-PA-IA (Paměť-Programované Aktivity-Individualizovaná Asistence)
Počáteční stadium demence (lehká demence)
Stadium P-PA-IA 1 (Paměť)
V počátečním stadiu demence jsou příznaky mírné, dají se lehce přehlédnout a senior i rodina je často bagatelizují. Senior má v tomto stadiu ještě poměrně zachovalou soběstačnost. Potřebuje jen občasný dohled rodinných příslušníků (telefonní konzultace, návody, upomínky).
Mezi charakteristické příznaky tohoto období patří zejména:
- zhoršující se paměť – senior zapomíná nedávné události (ptá se stále na stejnou věc; zapomíná, co si kam položil, a proto stále něco hledá; nedokáže si vzpomenout na dnešní datum; zapomíná zamknout dveře, zastavit vodu, zhasnout světlo). Staré vzpomínky má ale dobře zachované.
- narušená komunikace – plynulé vyjadřování je pro seniora obtížnější; snaží se zakrýt výpadky své paměti tak, že jeho odpověď sice zapadá do kontextu otázky, ale neodpovídá realitě (řekne první věc, která ho napadne). Např. na otázku který je měsíc, odpoví červen, i když to tak ve skutečnosti není).
- porucha exekutivních (výkonných) funkcí – senior má například problém vzpomenout si jak správně vyplnit složenku, kterou dříve běžně vyplňoval.
- změna osobnosti
- potíže s rozhodováním, ztráta motivace
- ztráta zájmu o koníčky a oblíbené činnosti
- změny nálady (deprese, úzkost, apatie nebo naopak podrážděnost).
Senior si je v tomto počátečním stadiu schopen uvědomit svou nemoc. Reakcí na tuto skutečnost mohou být jeho projevy smutku, strachu nebo zlosti. Stává se nejistým, nedůvěřivým a podezíravým. Proto je potřeba zajistit, aby senior dostával v maximální možné míře informace způsobem, který je schopen pochopit. Seniorovi pomáhá v časové orientaci dodržování pravidelného denního režimu a zachování rituálů, na které byl v životě zvyklý. Pravidelný režim mu dává to pocit jistoty, jakékoliv změny ho ale naopak popletou.
Stadium středně těžké demence (rozvinutá demence)
stadium P-PA-IA 2 (Programované Aktivity)
Stadium rozvinuté demence může trvat u jednotlivých typů demence různě dlouho. Například u Alzheimerovy choroby to je 2 až 10 let. V tomto stadiu již nemocní potřebují trvalý dohled, protože mají omezenou soběstačnost a potřebují pomoc při běžných denních činnostech. Obvykle se u nich nevyskytují závažné poruchy v oblasti chování, jako neklid nebo agresivita.
Mezi charakteristické příznaky tohoto období patří zejména:
- závažný deficit paměti – zapomínání na významné události ze své minulosti, zapomínání jmen členů rodiny.
- ztráta orientace v prostoru a času – neschopnost orientovat se v prostředí, které dříve dobře znal, neschopnost rozlišit jednotlivé denní a roční období. Nemocný bloudí, ztrácí se ve městě / vesnici, kde to pravidelně chodil, netrefí z obchodu domů; neví, jestli je dopoledne nebo odpoledne.
- zhoršená komunikace – výrazně se zhoršuje schopnost seniora smysluplně komunikovat s ostatními lidmi. Nemocný často ulpívá na nějaké myšlence, kterou vícekrát opakuje. Má výrazně omezenou slovní zásobu a nedokáže se srozumitelně vyjadřovat.
- zhoršená schopnost péče o sebe – je nutná trvalá asistence pečující osoby při osobní hygieně, oblékání (obleče si napřed šaty a pak teprve spodní prádlo), vaření, nákupu, úklidu.
- změny v chování a zvýraznění negativních osobnostních rysů – podezíravost, negativismus, e
Nemocní jsou v této fázi ještě schopni vykonávat různé aktivity (programové aktivity) v rámci denního programu a profitují z něj. Programování aktivit je užitečné i pro rodinné pečovatele, protože umožňují nemocnému být co nejdéle ve vlastním sociálním prostředí. Je také důležité dát nemocnému možnost, aby mohl sám rozhodovat o jednoduchých věcech. Toto stadium je ale již pro rodinné pečovatele náročné, protože se zvyšuje závislost nemocného na péči, kterou mu poskytuje rodina. Často bývá také nezbytné, aby se nemocný přestěhoval trvale k rodině. Pokud nemocný zůstává sám, dříve nebo později se u něho vyvíjí tzv. „obraz zanedbanosti“ (self-neglect). Dochází k poruše příjmu potravin i tekutin, což vede k podvýživě a dehydrataci, neužívání léků (riziko dekompenzace chronických onemocnění) a zanedbávání oblečení, které neodpovídá povětrnostním podmínkám a roční době.
Stadium těžké demence
stadium P-PA-IA 3 (Individualizovaná Asistence)
Toto stadium se vyznačuje výraznými poruchami paměti a dalších kognitivních funkcí. Přidávají se také další zdravotní problémy, které způsobují celkové oslabení organizmu nemocného, větší náchylnost k infekcím (např. chřipka, záněty plic, ledvin a močových cest), které patří k nejčastějším příčinám úmrtí nemocných ve stádiu těžké demence.
Mezi charakteristické příznaky tohoto období patří zejména:
- závažné poruchy dlouhodobé paměti – nemocný už není schopen poznat ani své nejbližší příbuzné. Může se projevit i ztráta vlastní identity.
- závažné poruchy řeči – řeč nemocného je redukována pouze na několik jednoduchých slov. Zpočátku nemocný prokládá srozumitelná slova nesrozumitelnými zvuky, které ale postupně v jeho řeči převládají. Postupné se omezuje verbální komunikace, často se projevuje afázie (porucha produkce a porozumění řeči), kdy jsou pečující odkázáni pouze na neverbální komunikaci.
- závažné změny chování,
- prohlubuje se časová i prostorová dezorientace,
- zvýšená náchylnost k infekcím,
- závažné problémy příjmu tekutin a stravy – mohou se vyskytovat poruchy žvýkání, polykání, záchvaty kašle, riziko aspirace (vdechnutí) stravy. Nemocný někdy vzhledem k chybějící motivaci a apatii, stravu zcela odmítá.
- zhoršení mobility – pohyblivost nemocného se neustále zhoršuje. Má nejistou chůzi, která často vede k pádům a úrazům, které následně způsobí úplnou imobilitu nemocného a trvalé upoutání na lůžko.
- problémy s vyprazdňováním – nemocný se stává inkontinentním, moč i stolice odchází spontánně a nekontrolovaně.
Pro nemocné ve stadiu těžké demence je charakteristická naprostá závislost na péči druhých. Tato celodenní péče v domácím prostředí je velmi náročná a na jejím zajištění je potřeba koordinovaná spolupráce celé rodiny. U nemocného postupně dochází k výrazné progresi chřadnutí (tzv. geriatrická křehkost). Dopředu není možné určit, jak rychle bude toto stadium demence u nemocného postupovat ani, které příznaky budou nejvýraznější. Pro zachování maximální kvality života nemocného je potřeba i v této fázi demence zajistit sociální kontakt s okolím a projevy respektu.
Zdroje
České
- Provazníková, E., Kalvach, Z. Rady pro pečující o člověka s demencí. 2016, Ostrava: Diakonie ČCE. Dostupné z: https://www.diakonie.cz/res/archive/005/000694.pdf?seek=1485175767
- Švýcarský spolek pro Alzheimerovu chorobu. Život s demencí – Tipy pro rodinné příslušníky a pečující osoby. 2016 (Překlad do češtiny: Mgr. Veronika Vondráčková). Dostupné z: https://www.apsscr.cz/files/files/%C5%BDivot%20s%20demenc%C3%AD_Tipy%20pro%20rodinn%C3%A9%20p%C5%99%C3%ADslu%C5%A1n%C3%ADky.pdf
- ČESKÁ ALZHEIMEROVSKÁ SPOLEČNOST. Na pomoc pečujícím rodinám, 2014. Dostupné z: https://www.ddrokytnice.cz/images/ke-stazeni/dokumenty_cals/Na-pomoc-peujcm-rodinm.pdf
Zahraniční
- Alzheimer´s Association: Stages of Alzheimer’s. Dostupné z: https://www.alz.org/alzheimers-dementia/stages
Podle uvedených zdrojů zpracovala doc. PhDr.Mgr. Helena Kisvetrová, Ph.D.