Psychologické aspekty

Agresivita

Čas od času se lidé s demencí mohou více rozzlobit nebo mít násilnické sklony. Projevuje se to jak agresivitou slovní (křik, nadávky), tak i fyzickou (strkání do druhých, škrábání, údery, kopání). Příčinou může být:

• neschopnost naplňovat své potřeby,
• obtížné porozumění jiným lidem,
• špatné pochopení konkrétní situace a požadavků druhých osob,
• strach z neznáma,
• změny osobnosti,
• uvědomění si zhoršování vlastních schopností,
• následek bludu nebo halucinace.

Někdy může být projev agresivity důsledkem nějakého zdravotního problému, který není léčen (bolest nebo infekce močových cest). Agresivní chování se může projevovat vůči rodinným pečujícím i neznámým lidem. Vyrovnat se s agresivitou seniora s demencí je pro rodinné pečující často velmi obtížné.

Rady pro pečující:

• zjistit základní příčinou agresivního chování (příčinou může být skutečnost, že senior má hlad, žízeň, něco ho bolí, potřebuje jít na toaletu, je unavený a chce už jít domů – nedokáže to dát jinak najevo),
• snížit výskyt stresujících situací a  činnosti,
• zachovat důstojnost seniora s demencí, nenutit ho do činností, které nechce dělat,
• chovat se klidně a vytvořit klidné nerušící prostředí,
• nereagovat obrannou reakcí, ale také nedávat nesplnitelné sliby,
• při projevech agresivity se snažit vyhnout přímého očnímu kontaktu,
• snažit se odvést pozornost seniora na něco jiného,
• v nevyhnutelných případech zvážit fyzické omezení seniora,
• podle ordinace lékaře podávat léky

Apatie

Apatie bývá častým projevem deprese a zároveň patří i k projevům syndromu demence. Je pro rodinu seniora s demencí psychicky velmi náročná, protože nezájem a pasivita seniora mohou rodinné pečující dráždit a rozčilovat.

Apatie se u seniora projevuje neochotou nebo omezenou schopností reagovat na okolní podněty. Nemá zájem o komunikaci s ostatními lidmi (ani rodinnými pečovateli), má nechuť k jakékoliv činnosti. Může také docházet ke ztrátě pocitu hladu a žízně, takže odmítá přijímat potravu i tekutiny. Taková situace pak už představuje pro seniora život ohrožující stav.

Typy pro pečující:

• nepoužívat stereotypní výroky („já se tak snažím, a ty si toho ani nevšimneš“).
• snažit se pochopit situaci seniora– uvědomit si, že se jedná o projev demence, za který senior nemůže, a nebrat jeho jednání osobně,
• nesnažit se seniora za každou cenu přimět k nějaké aktivitě,
• hledat činnosti, které by seniora s demencí mohli zajímat, a které by byl schopen vzhledem ke stadiu své nemoci, zvládnout. Napřed činnost začneme vykonávat sami, aby senior názorně viděl, jak se to dělá. Je možné, že ho ukázka zaujme, a bude se chtít do činnosti zapojit,
• snažit se udržovat denní rituály, na které byl senior z dřívějška zvyklý,

• snažit se pochopit stupeň omezení seniora, zejména v období, kdy už nebude schopný se každodenním aktivitám přizpůsobit podle našich představ. V tomto stadiu je pak nejdůležitějším úkolem rodinného pečujícího empatické doprovázení.

Halucinace a bludy

U seniora trpícího demencí se můžeme setkat s tím, že vidí a slyší něco, co ve skutečnosti není. Je to způsobeno chorobnými změnami v mozku a označujeme to jako poruchy vnímání (halucinace) a myšlení (bludy). Tyto příznaky mohou být stresující nejen pro seniora s demencí, ale především pro jeho rodinné pečující.

Halucinace

Halucinace vznikají, když bez reálného podnětu, člověk vnímá jevy, věci a osoby, které neexistují. Halucinace mohou být zvukové (slyší nějaký zvuk), zrakové (vidí světlo, postavu) nebo hmatové (pocit, že na něj někdo sahá, leze po něm had). Halucinace může zapojovat i více smyslů (vidí postavu v pokoji, která se snaží dostat do jeho postele, a něco říká). Tyto situace mohou u seniora s demencí vyvolávat strach a potřebuje od rodinných pečujících pochopení a podporu. Ojediněle se mohou u seniora projevit i halucinace, které vyvolávají pozitivní pocity a jsou uklidňující (vidí své rodiče, sedí s nimi v zahradě a cítí květiny).

Bludy

Bludy jsou poruchy myšlení. Senior s demencí tak může být přesvědčen, že je v ohrožení, že ho příbuzní okrádají, i když k tomuto přesvědčení nejsou řádné reálné důvody. Bludy obvykle vznikají postupně, až nakonec takové nepravdivé přesvědčení přijme senior za své. U osob s demencí bývají bludy komplexní, často mají vztahovačný charakter. Bludy ovlivňují chování seniora s demencí. Senior si pomocí bludů vysvětluje zdánlivý rozpor u různých událostí (nemůže najít nějaké věci, tak podezřívá příbuzné, že mu je ukradli). Při posuzování poruchy myšlení u seniora s demencí (zvlášť v nefunkčních rodinách) je ale potřeba zvážit i skutečnost, zda opravdu nedochází k okrádání nebo zanedbávání seniora. Ne se spokojit s tvrzením, že má bludy.

Typy pro pečující:

• nesnažit se vymluvit seniorovi bludy a halucinace používáním logických argumentů – má to většinou negativní výsledek,
• nedávat zjevně najevo, že zážitkům seniora nevěříme,
• pokud je senior zcela zaujatý bludem nebo halucinací, můžeme se snažit ho rozptýlit a zaměřit jeho pozornost na věci, které ho zajímají, připomenout společné zážitky z minulosti,
• zjistit, zda existují situace nebo prostředí, které vyprovokují projevy halucinací nebo bludné myšlenky. Pak se můžeme snažit se těmto podnětům vyhýbat,
• pokud se intenzita halucinací a bludného myšlení stupňuje, vzniká riziko ohrožení seniora nebo rodinného pečujícího, je nutné situaci konzultovat s lékařem.

Podle uvedených zdrojů zpracovala doc. PhDr. Mgr. Helena Kisvetrová, Ph.D.