Péče v pokročilé fázi nemoci

V pokročilém stadiu demence ztrácí nemocný schopnost verbální komunikace. Není již schopen slovně vyjadřovat své potřeby. Většinou ale může do určité míry vyjádřit své přání neverbálně (pomocí gest, dotyku). Nemocní tak v této fázi demence vnímají okolní prostředí především smysly. Mezi aktivity v pokročilé fázi demence, kterými pečující může v rámci poskytované péče podporovat komunikaci zaměřenou na vnímání smysly, patří například:

• pustit nemocnému jeho oblíbenou hudbu
• předčítat z knihy, která měla pro nemocného v minulosti význam
• společné prohlížení starých fotografií
• připravit nemocnému jeho oblíbené jídlo
• vtírání pleťového mléka s oblíbenou vůní do pokožky
• česání vlasů
• společné posezení venku za hezkého dne

Až 90 % jedinců má v pokročilém stadiu demence různé problémy s příjmem potravy.

• • • neschopnost dostatečně rozžvýkat potravu způsobuje, že nemocný sousto vyplivne nebo ho naopak zadržuje v ústech
    • neschopnost polykat může vést k aspiraci (jídlo se místo do žaludku dostane do plic) a být příčinou zápalu plic, který způsobují vdechnuté částečky jídla nebo tekutiny
    • neschopnost zvládnout samostatně příjem potravy fyzicky (proces dopravy jídla do úst, schopnost udržet v ruce lžíci) nebo mentálně (uvědomění si, jak se vykonávají činnosti spojené s příjmem potravy)

Činnosti pečující osoby

• • • zjistit příčinu, zda se nejedná o jinou příčinu než základní onemocnění (demence) – např. zácpa, problémy se zuby / zubní protézou, vedlejší účinek léků
    • odstranit rušivé vlivy při jídle – zvuky, pachy
    • upravit konzistenci stravy (kašovitá, mletá, mixovaná)
    • zajistit dostatečný příjem potravy – nabízet oblíbená jídla, velikost porcí podle preference nemocného, změnit strukturu stravy (mleté, mixované potraviny), využít přípravků na doplnění stravy, sipping (kompletní tekutá výživa, která je určena k popíjení, nebo je ve formě krému)
    • poskytnout dostatek času na rozkousání a polknutí stravy – další sousto nabídnout, až když se přesvědčíme, že nemocný nemá v ústech žádné jídlo. Hrozí riziko vdechnutí jídla (aspirace) a nebezpečí dušení.
    • posadit nemocného do vhodné polohy při stravování (po jídle ještě chvíli nechat nemocného sedět – prevence zpětného návratu jídla do jícnu a aspirace)
    • asistence při příjmu potravy – podporuje to sociální kontakt mezi nemocným a pečujícím. Začneme tím, že sousto vložíme na lžíci, na kterou jemně položíme ruku nemocného a zvedneme lžíci k ústům. Pokud má nemocný potíže s používáním příboru (lžíce), použijeme pro jídlo prsty.
    • krmení – střídáme malá sousta s douškem tekutiny. Nezapomínáme nemocnému připomínat, aby žvýkal a polykal. Než dáme nemocnému další sousto, ověříme si, že spolkl sousto i tekutinu.
    • nezapomínat na tekutiny – při problémech nemocného s polykáním tekutiny, využívat zahušťovací přípravky, které neovlivňují chuť nápoje.
    • sledovat reakce nemocného na jídlo
    • nemocný se cítí dobře a má chuť na jídlo (ochota otevřít ústa pro další sousto; soustavné žvýkání a polykání stravy)
      • nemocný se necítí dobře a už nechce dál jíst (neotevření úst; kašlání; držení jídla v ústech; vyplivování jídla).

Potíže s vyprazdňováním střev a močového měchýře jsou v pokročilé fázi demence velmi časté, včetně výskytu inkontinence. Nemocný potřebuje pomoc pečující osoby.

Činnosti pečující osoby

• vytvořit plán vyprazdňování – sledovat zvyky nemocného (kdy chodí na toaletu, kdy a kolik jí a pije). Pomůže to naplánovat vhodný čas pro jednotlivé aktivity. Pokud nemocný již není schopen ani s dopomocí dojít na WC, použijeme přenosné klozetové křeslo u lůžka.
  • návštěvy toalety – ráno po probuzení, po jednotlivých jídlech, před spaním. Mezi jednotlivými návštěvami toalety by měla být nejméně dvouhodinová pauza (naplnění močového měchýře pomáhá udržet svalové napětí).
• sledovat neverbální projevy (neklid, bloudění po místnosti, snaha si svléknout oblečení). Mohou být signálem, že nemocný potřebuje na toaletu.
• omezit příjem tekutin před spaním – nejpozději dvě hodiny před spaním. Přes den zajistit dostatek tekutin, aby nemocný nebyl dehydratovaný.
• využívat absorpční ochranné prostředky (kalhotky, vložky, podložky) – lze je využít i jako prevenci / ochranu prádla při nočním pomočení.
• sledovat vyprazdňování střev – nemocný nemusí mít stolici každý den, ale pokud se tři dny nevyprázdní, může jít o zácpu.
  • přírodní projímadla (sušené švestky, potraviny bohaté na vlákninu)
  • při přetrvávajícím problému konzultovat s lékařem.

Až u 50 % jedinců v této fázi se vyskytuje infekce (nejčastěji to je zápal plic [pneumonie] nebo močové infekce)

Činnosti pečující osoby

• pečlivá ústní hygiena – pravidelná péče o zuby a dutiny ústní snižuje riziko výskytu bakterií v ústech, které mohou způsobit i zápal plic.
  • po každém jídle vyčistit zuby / zubní protézu
  • na noc vyjmout zubní protézu a uložit do vhodné nádobky
  • k čištění dásní a měkkých tkání v ústech používat měkký zubní kartáček nebo jednorázové tyčinky pro hygienu dutiny ústní
• pečlivé ošetření všech poranění kůže (včetně škrábanců)
• pečlivá hygiena genitálu
• chránit nemocného před chřipkou a zápalem plic – využít možnost očkování

Dekubity (proleženiny) můžeme popsat jako poškození kůže a dalších tkáňových struktur, které bylo vyvoláno tlakem na kostní výčnělky blízko povrchu těla. Hlavní příčinou je stlačení měkkých tkání mezi kostí a tvrdou podložkou. Výsledkem je vznik poruchy prokrvení stlačeného místa a nedostatek živin a kyslíku ve tkáni – to postupně vede až k odumření tkáně.

• poškození kůže vlivem upoutání na lůžko (riziková jsou místa, kde jsou kostní výčnělky), celkovým oslabením organismu
• postupně dochází k poškození hlubších tkáňových struktur (podkoží, sval …)

Činnosti pečující osoby

• prevence proleženin– pravidelné polohování (přes den po 2 hod.), využívání antidekubitní matrace, polohovacích pomůcek, suché ložní prádlo, vypnuté prostěradlo, péče o kůži …)
• prevence ztuhnutí končetin – pravidelné jemné cvičení, masírování, polohování končetin

V pokročilé fázi demence je pro nemocného obtížné verbálně projevit bolest. Při poskytování péče je třeba se zaměřit na signály, které naznačují, že nemocný může trpět bolestí. Jejich odhalení může pomoci zvolit správnou metodu, jak bolest odstranit / snížit.

Činnosti pečující osoby

 Pečující by si měl všímat zejména:

• vokalizace (pláč, sténání, křik)
• výrazu tváře (mimika obličeje: zděšení, grimasy, stažené obočí)
• řeči těla (pohupování, chránění určité části těla, uhýbání, poloha těla)
• změn v chování (zmatenost, neklid, úzkost, třes, změna obvyklých návyků, problémy se spánkem)
• fyziologických změn (tělesná teplota, krevní tlak, pocení, bledost…)
• fyzických příznaků (barva kůže, otok, kontraktury, vřídky v ústech, kožní defekty …)